oprnúti sě, -nu, -ne pf. (ipf. opierati sě)
komu/čemu opřít se, postavit se na odpor; čemu vzepřít se něčemu, nedat se přemoci něčím: ižádný z vás nepřátelóm nebudete sě směti oprnúti BiblCard Lv 26,37 (~Ol, ~Lit, sě protiviti ~Pad, odepřieti ~Praž) resistere; aby sě mohl oprnvti zlému myšlení OtcB 46a resistere; Ejipští mužsky sě oprnuchu jemu [Antiochovi], i vyvrhu ho ComestC 233b (se opřechu ~K) resistentes; neb nemohl sě oprnuty ani protiviti diábel moci Kristově LyraMat 113a resistere vzdorovat; všemu studu se oprnuw [Paris]…, směle přistúpi TrojK 101a pudoris omissa caligine překonav všechen stud; vší bázni sě oprnuw jej [zákon boží] zmařiti neješitně usiluješ [Zikmunde] Budyš 13b postergato timore. – Srov. opřieti sě
Za lat. resistere stč. též odolati
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
oprnúti sě, -nu, -neš sě dok. (komu, čemu) opřít se, postavit se proti něčemu
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
oprnúti sě dok. = opříti se
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.